Přidat odpověď
Pavlo, ja myslim, ze zakladatelce slo predevsim o to, aby se s dítětem začalo "spravne" pracovat. Proto se ptá, jak sdělit svoje podezření rodičům. Tohle je fakt složité. Samy vidíte, kolik ruznych nazoru zaznělo tady na diskuzi. Od naprostého odsouzeni jakékoliv zmínky o svém podezření po jasne sdělení vlastni diagnózy (domnele) rodičům.
Rada rodicu opravdu nektere veci nevidi, protoze je nechce videt. Mozna podvědomě citi, ze neco v poradku neni, ale jejich obrana pred případnými komplikacemi je odmítání videt a přiznat si. Pokud by to byl tento případ, chapu, ze zakladatelka chce proste pomoct dítěti a navest rodice správným směrem. Jenže porad jsme v te rovině spekulaci - neznáme dite, neznáme rodice. Faktem je, ze vek ditete je nízký i pro diagnostiku odborníkem.
Ja bych se zaměřila na tu samotnou praci s dítětem. Pokud ma problem s organizaci dne, zkusila bych komunikaci obrázky, pokud ma spatny oční kontakt, zaměřila bych se na nej....atd....a sama uvidíš, na co dite pozitivne reaguje, co mu pomáhá, co je přínosem. Pak to muzes i předat rodičům.
Předchozí