Článek jsem přečetla a udělalo se mi nevolno. Je to snůška argumentů odvozených z osobních emotivních prožitků (nebohá umírající stařenka, kterou vesnice nenávidí coby spolupracovnici StB) či využívajících současnou nespokojenost společnosti, aby poukázala na idealizovanou podobu něčeho, co tu bylo, nefungovalo a nikdy fungovat nebude. Problémem není ideální podoba takové či onaké ideologie, problémem je lidská povaha s její tendencí ke zištnosti, moci, touha po privilegovaném životě. Největším bludem je to, že komunismus zajistí někomu nějakou rovnost - ta vrstva bohatých, privilegovaných a "rovnějších" byla stejně jako dnes, jen tehdy pouhé poukázání na tento stav dotyčnému vysloužilo hodně let natvrdo. Z mého pohledu je tedy ideologie dovolující státu regulovat majetek a svobodu občanů a beztrestně zasahovat do jejich práv a svobod výměnou za jakousi pochybnou hmotnou jistotu naprosto nepřijatelná a nebezpečná. Chápu, že pro mnoho lidí je představa předání zodpovědnosti státu, který se "postará", abych měl práci, základní potřeby a věděl, co si mám myslet a jak žít, lákavá - a upřímně mě to děsí.