Samozřejmě že se k historii může vyjadřovat kdokoli, spíš mi vadí způsob než věk - od shrnujících politických či historických náhledů veřejně publikovaných očekávám jakousi objektivitu. Tady jsou východiska do značné míry osobní, s dovoláváním se právě na tento první dětský střet s nějakou společenskopolitickou realitou, a z toho důvodu na mě celý článek působí spíše jako osobně laděná glosa, která vysvětluje vlastní pisatelčin postoj, než jako obecný náhled, u kterého bych třeba předpokládala, že autorka bude zkoumat postoje nejen pamětníků 50. let, kterým se "nic nedělo", ale i těch, kteří tu dobu trávili v internaci, přišli o majetky, kteří prostě jsou názorově na druhé straně... třeba by pak měla méně idealizované náhledy.