Ano, ten nadpis jsem si vypůjčila z dnešních ranních Novinek. I v mém okolí tento jev pozoruji. Znám lidi po padesátce s mnohaletou praxí a zkušenostmi, kteří se díky tomu dopracovali třeba mírně nadprůměrného platu. A firmy šetří - proto ti nejlépe placení zaměstnanci (starší) bývají "odejiti" jako první. Časem třeba nahrazeni mladými nezkušenými rychlomanažery za méně (málo) peněz. Jedná se o anglosaský (americký) způsob myšlení, kdy člověk má jen tržní cenu, jako jakékoliv jiné zboží? Tj. musím být jako pracovní síla mladý, vitální a hlavně levný? Až všichni zestárneme, čeká nás vůbec něco lepšího než ponížení a pocit nepotřebnosti?