Domnívám se, že jste se zacyklili v nevhodném stereotypu.
Napřed dítě plakalo, protože mělo bolest, a ty jsi ho chovala - a teď má strach, že se mu bolest vrátí, když ho nebudeš chovat.
Vlastně si to vtisknul naopak, nepláče, protože by mu bylo zle, ale pláče, aby mu zle nebylo, jaksi preventivně.
Proto je to jen s tebou, s jinými to spojené nemá.
Snad to píšu srozumitelně. Odstranění je horší, ale když pochopíš, jak má domotanou hlavu, můžeš mu ji pomoci rozmotat: on nechce pořád křičet, ale neví, že nechce.