Zuzko, rozumím ti, musí to být pro tebe těžkéNajednou máš pocit, že když mu dáš nůž na krk, budeš špatnou matkou, ale tak to není ( mám dceru - 25, může bydlet doma, ještě studuje, má toho nad hlavu, ale postavila si hlavu, chodí na celý úvazek do práce,aby si mohla platit bydlení....(přitom doma by měla veškěrý servis do dostudování ) po práci jde do školy, státnice.... - no má toho plný krovky .Teď to možná vypadá divně, ale taky jsem bojovala s tím, že vlastně nejsem dobrá matka, když nechce být doma.... - i když ve skutečnosti je u nás víc, než když doma bydlela....).Musela jsem přijmout myšlenku, že je to její volba a všechny následky s tím spojené nese sama.

Otevřel mi oči příběh mé kamarádky - její syn nedostudoval, má tři malé děti, prodal byt, který získal od rodičů a koupil polorozpadlý domek, který svépomocí opravuje ( suchý záchod, koupelna není...), teď musí opustit místo učitele, protože mu končí výjimka , že může učit bez VŠ a kamarádka, která je dobře situovaná je nad věcí. "Je to jeho život, on si ho takto zvolil, já žiju ten svůj....".

Držím ti pěsti, ať to dokážeš!!!!