Úkolem rodiče je připravit dítě do samostatného života ne se o něj starat celý život. S tím jsi měla začít od malička, ale to už asi víš. Problém je v tom, že svým přístupem mu nepomáháš se na samostatný život připravit ani teď. On v tvé péči ani nemá šanci sám zažít jak svět funuje, že se musí vydělávat a platit za jídlo, za bydlení, prát si a uklízet. To má jen z vyprávění. Sám od sebe se to najednou zázrakem nenaučí. Proč by to dělal? Jakou by měl motivaci?

Smutné je, že vlastně v tuto chvíli děláš něco, co pomáhá tobě (staráš se o něj, aby neskončil na drogách, jak si to snažíš racionalizovat, ale to je nesmysl, takhle je k nim na cestě naopak mnohem víc - z nudy a frustrace).

Ty ulevuješ svému strachu, ta péče o něj dělá dobře tobě. Jemu to ale tím znesnadňuješ. Jediná cesta, jak z něj udělat normálního samostatného člověka je, chtít po něm platit náklady nebo aby se odstěhoval. Přesně jak radí ostatní. Dát mu jasný termín a opravdu to dodržet. Přece nechceš, aby prožil takovýhle život. Koukáním na dvd, spaním a flákáním s kámošema. Je nejvyšší čas.

Chce to důslednost. Hodně štěstí.