Reaguji na článek v MF Dnes o dětech s LDM a poruchami chování. Můj syn a já se s tímto problémem potýkáme vlastně od jeho narození, kdy celé noci nespal, stále plakal, nohy a ruce stále v pohybu. Najít školku v Kolíně byl pro nás velký problém, prosili jsme, od školky ke školce chodily zprávy, ať syna neberou.Zrovna tak s umístěním do základní školy. Poslední školkový rok se nás ujala velice laskavá paní ředitelka Jarmila Ulčová zMŠ v Kmochově ulici a na syna byla ona i celý pedagogický kolektiv vlídný. Dnes se potýkáme s druhou třídou ZŠ, ve které se bohužel sešlo 26 dětí, z toho je 18 chlapců a nejméně 4 stejného ražení jako David.Neposedí, ke všemu mají svůj názor, pro šťouchanec či kopnutí si nejdou daleko, vyrušují..Každý den je pro mě horor dojít pro syna do školy, poslouchat, co zase provedl. Stěžují si učitelky, děti, rodiče. Mnohokrát jsem se ale přesvědčila, že můj syn není strůjcem veškerých lumpárem, ale že spousta dětí zjistila, že na něj ledacos mohou svalit a tak to také s oblibou dělají. Začínám se bránit, protože jsem už vážně rozlobená. Proč máme chodit jen my po poradnách, shánět informace, jak s takovým dítětem pracovat a žít. Není také na pedagogických pracovnících udělat něco pro tyhle malé nezbedy, třeba jen menší kolektiv a přidat na úsměvu, pohlazení a pochvale..
Valerie, Kolín