Když byla starší holka ve věku 3 až 5 let, tak lidi kolem nás zpomalovali a poslouchali s úsměvěm. Měla naprosto originální dotazy a skvělé závěry z toho, co jsem jí já říkala. Pamatuju na pána, co seděl v okně a my ho neviděli, takže jsme ho zjistili, až když se začal nahlas smát. Když jsem měla přednášku o tom, které věci jsou přírodní a které vyrobené, tak jeden pán šel vedle nás, přizpůsobil tempo a poslouchal. Já se dost styděla, ale dcera je nesmělá, tak jsem se překonávala, aby měla příkladI teď se nám občas stává, že lidi na náš hovor reagují. Mile a s úsměvěm.