Nevím, neřeším to, já ale neposlouchám, nezajímá mě to. Umím vypnout a čas, kdy jsem sama a nikdo na mne nemluví, využívám pro sebe - v marketu přecvaknu do reality u kasy, abych pozdravila, poděkovala, případně prohodila pár slov a dál si jedu po svým. Dřív se mi zdálo, že všude jsou malé děti a teď mám pocit, že nikde žádné nejsou - jsou, jen na ně nejsem nastavená a míjím je.