Víš, on je to trochu problém. Náš výdělek stojí a padá se mnou. Beze mě by si moji zaměstnanci nevydělali ani na slanou vodu, tak to prostě je.

Jistě že je mám, protože je potřebuju, a ne že jsem charita, ale oni pro mě dělají tu "neodbornou" práci, kterou můžou dělat kdekoli a pro mě ji může dělat kdokoli.

Já, když tu nebudu, tak oni nebudou mít, co dělat.
Já je mám proto, abych se mohla soustředit na tu odbornou práci a nezatěžovat se psaním dopisů, chozením na poštu a kupováním kancelářského papíru.

Přidaná hodnota mojí práce je prostě někde naprosto jinde, než té jejich.

Něco jiného jistě je, když quasi šéf jen kasíruje a oddřou to zaměstnanci, ale takhle to prostě zdaleka každý nemá

Znovu podotýkám, já si nestěžuju. Jsem pyšná na to, jak nám to funguje, moji zaměstnanci se u mě mají dobře. Jde jen o to, že PENÍZE vydělávám JÁ. Naši klienti by jim za jejich práci nezaplatili nic. Platí za MOJI práci. Zaměstnanci mi pomáhají, abych mohla té MOJÍ práce udělat víc tím, že udělají tu podřadnou práci.
Sorry za velká písmena, ale tak to prostě je.
Beze mě jsou v loji. Já živím je, nikoli oni mě... ( i když obrácenému tvrzení rozumím, já v bývalém zaměstnání taky dřela jak kůň (odbornou práci), kterou podepisoval a kasíroval šéf, štvalo mě to neskutečně, hlavně když přišla jeho ženuška-taková panička, která měla problém vstát před devátou a začala si otvírat pusu, že si nemám vyskakovat, že firma je jejich, no to jsem měla co dělat, abych jí pěkně od plic nevypověděla, kdo na její šminky a dovolenky vydělává, že... - no však jsem taky skončila, jak to jen šlo...)
Ale já si svých zaměstnanců opravdu velmi vážím, jsou vycepovaní, spolehliví, solidární, za to mají slušné zacházení, plat, příjemné pracovní prostředí, prostě oboustranně výhodné. Dobře je nám všem.

Jenom tvrdím, že já jako živnostník NEJSEM PARAZIT. Státu platím opravdu hodně. Zaměstnance zajímá čistá mzda. Kolik já zaplatím státu navíc, to je jim jedno. Já jsem ten, kdo na to musí vydělat.

Jediné správné tvrzení je, že když si někdo myslí, že ten druhý se má líp, tak ať to jde dělat... Od toho máme svobodu, přece