Holky neni to jen rano, je to kdykoliv v prubehu dne. Samozrejme zkousim co se da, i metodu neco za neco. Ale napriklad kdyz ji reknu "Zapletu ti copanek, ale ty se nejdriv sama oblekni", vetsinou prijde odpoved "Mami ted!" nebo "Mami ty se mnou" (na oblekani) a na tom se zasekne a toci to stale dokola. Nebo jiny priklad. Jdeme ven na prochazku, vse v pohode, holky behaji po louce, takze ja jsem trochu pred nimy. Adela se najednou zastavi a rekne: "Mami ruku". Rikam, tak pojd ke mne, ja ti dam ruku. Odpoved: "Ne mami, ty sem" Ja ne pojd ke mne, dam ti ruku. A uz jsme zase tam, ona zacne rvat, jeste si sedne na zem a rve: Mami ty ke mne, mami ruku. A scena je na svete, pritom to vse zacina tak nevinne. Uznavam, zer nejsem asi zcela dusledna, obcase ustoupim, aby uz byl klid, ale fakt se snazim, dodrzovat pravidla. Obavam se, ze je to opravdu povaha. Pritom, v podstate jsou obe dcery desne stydlive, Adela si dodnes ve skolce v podstate nezvykla a ani Kristyna nechodi buh vi jak rada. Ale nakonec se jim tam snad vzdy libi. Chodim do prace, takze jsem v podstave stale v casovem presu, na nejake dlouhe vyjednavani neni cas. Jeste k tomu, ze bychom si vecer pripravily veci na rano. Ano to delame, bohuzel ona dokaze zmenit nazor behem vteriny. Vecer si vybere triko, rano chce jine. Nebo to meni za pochdu. Pritom ale dokaze byt mnohem mazlivejsi a vrelejsi nez Kristyna. Az na ty zaseky.