Vkládám jedno oddechové téma.

Mám známou, se kterou a jejími dětmi se nějakou dobu vídáme, doposud vždy někde venku (hřiště, park apod.). Byli jsme teď poprvé na návštěvě u nich doma, děti máme přibližně stejně staré, tj. 3 a 1 rok. Cítila jsem se u ní ale nepříjemně, a to proto že měla doma perfektně uklizeno, ba přímo vyleštěno. Nikde ani drobeček, nikde žádný otisk dětské ručičky, žádná pohozená hračka, žádný hrníček s pitím, prostě nic. Všechny odkládací plochy prázdné, vše perfektně srovnané, dokonale čisté, přímo až sterilní. Abych to shrnula, prostě tam nebyly sebemenší známky přítomnosti malých dětí. Byla jsem z toho úplně paf a vlastně pořád ještě jsem.

Jak jsem už předeslala, mám 2 malé děti. Nejsem naprosto schopna docílit takového pořádku, leda bych je připoutala k posteli. Nemám doma většinou ani nepořádek, ale ani úplně pořádek (tedy rozhodně ne špínu). Většinou ani nedokáži uklidit celý byt najednou, takže uklízím postupně a průběžně, což ale znamená, že vždy tam, kde zrovna neuklízím, to není stoprocentní. Sice bych mohla celý den běhat po bytě s hadrem, ale co pak s dětmi? Když má někdo přijít, tak uklidím o něco víc, ale asi to má k dokonalosti daleko.

Ta má známá možná takhle uklidila, protože jsme měli přijít poprvé, ale na mě to působilo nepřirozeně a nepříjemně a hlavně by mně bylo líto, že s tím musela mít spoustu práce a líto by mně bylo i dětí. Nebo je superžena a má takhle uklizeno pořád, pak ale nechápu, jak to dělá s dětmi.

Pro mě má větší hodnotu věnovat se dětem a někdy je dost těžké najít kompromis mezi nimi a péčí o domácnost - kromě úklidu je i spousta dalších věcí, které je potřeba stihnout.

Jak to máte vy? Máte doma perfektně uklizeno i s malými dětmi? Kolik času strávíte úklidem? ;-) Co je pro vás prioritou?