A ještě mi to nedá :)
Nedávej tomu psovi tolik "lidských" emocí. Pes neutíká před tebou schválně. On jenom nechce abys odjela. A ví, že když bude dělat bordel, tak pojedeš později, budeš se s ním honit - zkrátka velká zábava. Změň to, tu rutinu. Třeba právě stopovačkou. Nemá cenu na něj volat ke mně, když víš, že nepřijde. Akorát si zkazíš budoucí práci na přivolání.

A s tím skákáním, pokaždé když začne skákat, striktně sundat dolů (ne agresivně/zlostně, ale důrazně). Začít trénovat odložení (místo) a AŽ to bude umět, v takových případech používat.
Pokud jančí při odchodu na procházku, tak bych se zase zase zula, svlékla a šla si uvařit čaj. Na procházku by se šlo, až by se choval aspoň trochu způsobně. Několikrát za večer bych se zvedla, jako že odcházím (obout, vzít kabelku) a zase nic. Aby se oblékání stalo naprosto normální. (mě takhle jančil pes, když jsem vzala vodítko do ruky, tak jsem pak chodila s vodítkem vařit, na záchod, sprchovat se, naučil se, že vodítko v ruce neznamená pro něj nic:)
A základní pravidlo: neloučit a nevítat. Ať nepřiléváte další emoce, když pes má co dělat se sebou.