Doporučím ti najdi si "dulu" nebo já měla paní, která u nás vedla porodní kurzy (našla jsem si měsíc před porodem náhodou, hledala tak aby mi byla příjemná v kurzu a nebyl to nemocniční kurz ale takový víc do přirozena) a fakt mi sedla a pak jsem náhodou zaslechla, že chodí k porodům ač PA nebo dula není. Chodí tam jen tak jako psychická podpora, má za sebou asi 50-tku porodů. A v naší nemocnici (fakultka, ale ne Hradec) je "povoleno" mít dva lidi jako doprovod. Takže šel manžel a ač podruhé (poprvé vyvolávání a akutní císař) tak opět byl neschopný mi pomoci, vypil mi vždy vodu a v kontrakci se zásadně ptal jestli "dobrý"...no na zabití!!! Ještě teď mi zvedá adrenalin :D. A tahle paní byla anděl z nebes! Pomasírovala, pohladila po duši, do ucha mi šeptala, že to bude tak jak si budu přát, což mi moc pomohlo :). Stála mi celou dobu u hlavy, pomhla, podala tu vodu, když bylo třeba :). Já byla přesvědčena, že nerodím na zádech, že buď vkleku nebo na čtyřech. V kleku by to přes opuchlé nohy nešlo a tak šup na čtyři (tam se nedá stříhat a navíc je o 30% více místa v pánvi pro průchod miminka) a to měli blbé kecy asistentky, naštěstí já to v té bolesti nevnímala, prý jsem jen houkla "jo udržím" na řeči jestli se "paní na těch čtyřech udrží"... :D. Prý to viděly poprvé tam vykládaly manželovi po porodu! Na kozu by mě nikdo nedostal, kontrakce byly v sedě v křesle nebo ve sprše a to mě pořád honili na monitor, ono už to bylo hraniční u mimiška několik dní předítm byly špatné ozvy a tlak a skoro to skončilo císařem jako poprvé. Takže přestože byl skoro celý rychloporod (za 5 hodin od první kontrakce) na monitoru, který mi držel manžel i běhěm porodu na břichu :). I na těch čtyřech, protože já se nenechala zviklat a na záda nechtěla lehnout ani na vyšetření :). No prča. A ten můj anděl mi stál u hlavy a šeptal do ucha, že už za chvíli bude miminko venku, vnímala jsem jen ji, nikoho okolo celou dobu porodu. Přes rychlo porod a tu šílenou bolest jsem nebyla ani ničeho schopna. Ale jak tam byla tak cokoliv chtěli (kanyly a takové ty věcičky) tak stačilo jednou říct ne a dali pokoj. U vyvolávání pamatuju že jsem kanylu asi 4 hodiny odmítala, pak mě udolaly... :(. Protože mě co půl hodiny chodily sestry přesvědčovat, že to je fakt nutně potřeba a jak je člověk celý od bolesti poddá se. Ale když viděly že paní tomu "asi rozumí" tak nabídly, ale jen jednou a byl klid. Pamatuju mou otázku před začátkem tlačení "A bude to bolet?" :D :D :D. Nevím co mi řekla, ale uklidnilo mě to strašně a těšila jsem se na miminko :). Poradila třeba co s trhlinkama a tak. Na to že jsem rodila poprvé vaginálně tak pár mikro trhlinek, které se po třech dnech zhojily. A ještě jsem pře začátkem tlačení se otočila k doktorce za zadkem a prohlásila že "nástřih nehchci v žádném případě" na což jsem slyšlea nějaké řeči, že když bude potřeba atd.. tak jsem prý zařvala, že nástřih nechci v ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ a byl klid :). A mohlo se rodit. Ani nevím kde se ve mě vzalo tolik asertivity, ale tipuju, že to bylo za první "ukradený porod" a ten druhý jsem si tak přála a udělal pro to vše a hlavně nebyly komplikace a vše šlo šupem, doktoři pomalu nestihli přiběhnout, stáli mi za zadkem, takže mě neznervozňovali a byl klid. Měla to poloha něco do sebe, pamatuji si tvář svého antěla u hlavy :). Takže zkus zapátrat a najít někoho jako měla já z mateřského centra a byly to nejlépe investované peníze v mém životě (stálo to asi 3 tisíce) a byly to rady k nezaplacení. Přeji přirozený porod tak jak si představuješ a na kecy nedej, ty byly v rodině když jsem prohlásila že budem mít sebou asistentku :).