Mishulo, já myslím, že hodně záleží i na porodnici. Já byla při prvním porodu v našem městě, nic extra. Po břiše mi skákala jedna sestra taky, protože po 12ti hodinách(8h kontrakce po třech minutách, leč jen 30s, musí být prý 45s dlouhé)jsem prostě už nemohla. Udělaly se mi obří strie. Musela jsem dýchat tak jak mi to vůbec nešlo a sestra byla dost nepříjemná. Vodu mi také píchli na sále, nastřihli mě. Ale byla jsem tak bolavá, že jsem to šití skoro nevnímala. Popraskaly mi žilky v očích, i když jsem se snažila tlačit se zavřenýma.
Přišly mi všichni neosobní a nepříjemní, tak představa, že jim dávám porodní plán, tak na mě budou asi koukat divně. I slibují epidural a nevím o nikom, komu by ho dali. Nejdříve bylo moc brzy a pak zase moc pozdě. Tašku jsem si také nesla sama. Sestra nasadila krok a já v kontrakcích za ní popobíhala a když čekala ve výtahu a držela ho aby neujel, tak se tvářila kysele, že zdržuji.
Na prvorodičku fakt špatné vzpomínky
Druhý porod jsem absolvovala ve 25km vzdáleném městě a vše o něčem jiném. Na vše se ptali, chlap tam mohl být od začátku(kromě klystýru). Běhali za mnou do sprchy s monitorem, jestli je mimi OK. Strašně jsem byla překvapená, když jsem řekla, že už chci dýchat tak a tak, že mi řekli ať tak dýchám, přesně jak to cítím atd. Sestry na šestinedělí chodili, jestli nechcem do sprchy, že dítka pohlídají. U nás je hlídá ten, kdo je zrovna spoluležící, i když toho člověka ani neznáte. Ptali se, jestli se chci prospat, že malýho pohlídají nebo ho hned chci k sobě. U nás ve městě ho dají matce po dvou hodinách a konec. Pak přilítne sestra s přednáškou o přebalování, koupání atd. a když pak chce člověk poradit, tak je to hrozně obtěžuje.
Teď u třetího tam pojedu zas, i kdybych tam měla jet busem
nebo rodit po cestě.