nj, příběhy jsou to sice "staré", ale nezatracovala bych je. Spíš bych to pojala ne jako čtení pro čtení, pro informaci, ale pro přemýšlení nad pozadím příběhu, proč a nač (ovšem nevím jestli toho jsou druháci schopni, moje třeťačka by to zvládala bez pomoci taky asi těžko).

K tématu morbidnosti či nevhodnosti pohádek - minulý týden jsem stáhla pohádku Dařbuján a Pandrhola, rok 1959. Nepamatovala jsem si detaily, jen že havíř (Sovák) se nějak skamarádí se Smrťákem, může léčit, ten je pak zavřen do sudu a chvíli nejde nic zabít, a pak to skončí tím že oddělá Pandrholu. Dosud dobrý. Ale už jsem si nepamatovala že měl havíř 12 dětí, že neměly vůbec nic k jídlu ("děti, chleba se na nás zlobí a odstěhoval se nám z chalupy", že maminka by jim bývala uvařila kaši z mláta (pracovala jsem v pivovaru takže vím jak mláto páchne, jako jo, je to výživný pro zviřátka, ale jíst to sama...). Taky jak se tam opíjeli a přímo "chlemtali" pivo (i děti, ale těm bylo záhy odebráno) když si Dařbuján řekl o potok piva jinak že nepojede Pandrholu léčit..... No bylo tam víc věcí který by už dneska nikdo do pohádky neda (nedovolil by si je tam dát). A přeci to není špatný. Prostě je potřeba se na to dívat s dětma a dovysvětlovat. Jako bez vysvětlení nepochopí ve skanzenu jak fungoval mlýn a tkalcovský stav, tak podobně je třeba přistupovat k těmhle literárním a filmovým "veteránům". A osobně si myslím, že je to potřeba, aby děti znaly různorodější věci než jen současné. Aby je to nutilo přemýšlet a ne jen "konzumovat"