Můj strýc si pořídil dítě, když mu bylo 53 a jeho ženě 43 let. Ona ještě děti neměla, on má ještě jednu dávno dospělou dceru.
Dokud bylo dítě maličké, tak to ještě šlo, navzdory tomu, že se u něho začala projevovat vůči dítěti děsná úzkostlivost, která se postupem času stupňovala. V jejich 3-4 letech jí nenechal jít samotnou, aby náhodou neupadla a něco se jí nestalo. jenom za ručičku, nenechal jí běhat v trávě, aby nechytla klíště,....neustále kontroloval, jestli nemá studené ručičky, měl panickou hrůzu ze všech možných nemocí a přenaášel svoje strachy i na tu malou. mezitím u jeho ženy proběhla brutální menopauza ze které si odnesla psychické následky a o výchovu dcery téměř ztratila zájem.
Holce je dneska 14 a její otec, kterému táhne na 70 to těžce nezvládá. On si vůbec neuvědomuje, kolik jí je. Vrcholem bylo, když se jí ve společnosti(naštěstí jenom dospělé rodiny) zeptal, jestli se umyla i dole, protože když má ty měsíčky, tak musí dbát na hygienu a vůbec nepochopil, proč se rozbrečela a utekla
Ta holka je tím docela vážně poznamenaná. Sama má různé psychické problémy, když jí jednou ve škole někdo řekl něco posměšného, tak do ní asi 4 měsíce nechodila a psychicky se léčila, protože se na ní nikdo nikdy nesměl křivě podívat, zvednout hlas, byla jako skleníková kytička.
Strejda měl první dceru v 19letech. Choval se k ní naprosto odlišně.