Mně někdy přijde, že se dost lidí domnívá, že existuje nějakej univerzální recept na výchovu dítěte, že se k tomu utíká a sleduje kdejaký trendy a věří kdejaký krávovině, protože se pod ní podepíše "kapacita". Podle mne je to všechno jen metoda "pokus - omyl". U mimina by se člověk měl řídit podvědomím, protože mimino moc vlastních emocí nebo vlastností nemá nebo je nedokáže dávat najevo, jsou neaktivní a začnou se rozvíjet teprve s věkem, a v pozdějším věku je to kombinace porozumění dítěti a nacházení společný řeči, stanovování hranic. Samozřejmě nevím, co je pro dítě nejlepší, ale můžu se ho zeptat, můžu ho někam směřovat, nabízet mu možnosti a poskytovat mu pokud možno co nejobjektivnější informace. Může mne stokrát mrzet, že dítě nevyužije svůj potenciál, ale nemůžu ho k tomu nijak přimět, když to samo odmítne.
Nejčastější vzorce chování jsou přijetí a vymezení, nebo kombinace "tohle přijmu a proti tomu se vymezím", žádná další možnost není.