Učila jsem na soukromé vysoké škole v Praze a teď učím na státní. Na soukromé je jistota, že pokud platíš, dostuduješ. Na té soukromé jsem byla 4 roky, dál jsem to nevydržela. Vyhodit studenta, či mu dát špatnou známku za test, bylo naprosto nemožné. Vždy jsme byli instruovaní o tom, že studenti MUSÍ zkoušku či zápočet dostat. Když jsem jeden rok dostala seznam studentek a na něm výkvět "celebrit", které absolutně odmítaly dělat cokoliv, jen chtěly zapsat zápočet, když mi jistý student, tehdy významný politik, řekl, že přece vidím, kdo to je ... rozhodla jsem se odejít.
Na této státní škole, učím víceméně stejný předmět, by velká většina mých studentů z té soukromé školy, neměla absolutně žádnou šanci získat byť obyčejný zápočet. Podotýkám, že výstupy máme standardizované, takže žádné že bych já byla kdovíjak náročná. Nejsem.
I z příjmaček mám zkušenosti, že se studenti nejdříve hlásí k nám na státní a teprve poté, když je nevezmou, tak na soukromou.
A mezi studenty mám spoustu lidí, co má buď už rozjeto vlastní podnikání a nebo pracují někde ve firmě. Většinou si své předměty mohou nahňácat třeba jen do dvou dnů, když chtějí. Určitě to není tak, že by měli každý den něco. Teda záleží na tom, jestli mají požadavek na konkrétního vyučujícího, pak se samozřejmě musí vejít jemu do rozvrhu a do povoleného počtu studentů.
Na druhou stranu, na soukromé škole jsem klidně měla 40 lidí ve skupině, to na státní mám vždy max. 22.