chlap přišel s touhle možností, už se předběžně i domluvil a stále si mele svoje, že to bude fajn. jedná se o to, že naše farnost pořádá jednou do měsíce spaní na faře s výletem. princip je ten, že se dítě odvede v sobotu okolo 11 dopoledne na faru, tam dítko poobědvá, jedou na výlet a mají další aktivity a spí tam a rodič si ho vyzvedne v neděli po bohoslužbě. zní to super, ale nejsem si jistá, zda to kluk zvládne. na lidi z fary je zvyklý, každou neděli je tam ,,odložen,, na nedělní školičku na hodinu, oni tvrdí, že bez problémů, ovšem on stále hodně spí po obědě, klidně i 2 hodiny v kuse. pokud nespí, v 5 se někde opře o kandelábr a vytuhne klidně ve stoje. chlap je ale vcelku neoblomný jinak je zvyklý spát mimo domov, ať už u kamarádky, bývalé spolubydlící, která si ho jednou za čas půjčí, tak prarodiče, hlavně moje mamka. nedávno si ho na jarní prázdniny na jednu noc vyprosila i jeho pubertální teta se svojí mamkou, druhou tchánovou exmanželkou. vše bez problémů, není plačtivý, jí s chutí a autoritu krom maminky poslouchá jen nevím, jestli je už připravený na vyloženě nepříbuzenský kolektiv. krom výletu ale samozřejmě bude cca 10 minut jízdy autem od nás. v říjnu mu byly 3 roky. od kdy vlastně jezdily vaše děti? ať už příbuzní, tak tábory a jiné akce bez příbuzných? hlode to ve mě, jestli ho pustit...