Spontánně solidární nejsme ani s vlastními lidmi, obvykle za to něco čekáme (pozornost, věrnost, to, že nebudou otravovat)

Výdobytkem demokracie a 21. století je, že solidaritu neurčuje to, že je někdo dojemně modrookej a milostpaní mu přenechá obnošené šatstvo, ale to, že společnost kodifikuje pravidla, podle nichž by neměl zajít hlady ani nejsmradlavější bezdomovec. A divím se, že existujou lidi naší doby, kteří se tomu diví.