před 8,5 lety jsme měli aautonehodu. Byla jsem potlučená a zlomila jsem si druhý bederní obratel. Doktoři jásali, že to je bez "neurologie", že nebudu na vozejku. Což o to, já jsem jásala taky (neměla jsem ani korzet, nic, "normálně" jsem se starala o 2měsíční dítě). Ale mám prostě doživotní následky. A mám pocit, že se to zhoršuje, resp. asi mě to začíná čím dál tím více obtěžovat. Ono "na záda" se hází marod hodně lidí, ale je to občas k uzoufání. NOšení břemen, takový pohyb do boku (např. klasika na kase v obchodě)... vydržím fakt chvilku. Strašně bolí mě záda třeba i při menstruaci atd. Dále nevědomky ulevuji bederní páteři a pak mě bolí záda celá a od toho třeba hlava - klasika. Nyní 2x denně tahám 30kg 130 cm vysokého syna ve škole do schodů (má nechodící sádru a o berlích by to šel 1/2 h a musím spěchat, druhý syn je doma nebo v autě - je nemocný)a jsem odrovnaná.

začínám mít čím dál tím častější flashbacky a čím dál víc se bojím jezdit v autě.

psychika je důležitá. jsem kozoroh a mám ráda život "dle plánu". Což je jediné, co nemám a pak taky mě z toho všeho občas chytají úzkosti. Ale zatím s tím tak nějak žiju a "dá se to".

držím palce, at se vše vyřeší.