Také mě podráždila slova paní lékařky. U první dcery jsem dudlík striktně odmítala. Nicméně potřeba sání u mé 1. i 2. dcery je byla opravdu velká Mohly by být u prsu stále. Starší (5let) záhy objevila /asi 2. měsíc) něco mnohem horšího a to svůj palec. Sála jej často a cucá si jej dodnes - sice jen v noci, ale nic nepomohlo, aby se to odnaučila. Ta menší (6 neděl) by také stále jedla, jinak pláče a nic nemohu udělat. Vůbec nic. Chování také nepomáhá a při jejich 5 kilech a mých 45kg ji ani nemohu stále nosit. Navíc před dvěma dny jsem v noci zaslechla, jak si saje pěstičku. A tak jsem hned 2. den zakoupila dudlík, protože ten jí jednou vezmu. Palec ne! Raději dudlík než palec. A nemyslím si, že bych byla špatná matka. Svým dětem se věnuji velmi. Některé děti prostě pláčí víc a některé méně. Ty plačící si zaslouží uklidnit. A to , že jí dám dudlík, přece také vyvolává pocit, že je mi někdo nablízku. Že mě slyší a přijde. Mirka