Žubko, já nevím, jak moc ta naděje už není, ale to říkali i mě. O dítě jsme se začali snažit v mých 22 letech a dcera se narodila v 34 letech. Nevěřila jsem, že se to podaří a byla jsem alergická na všechny rady. Lepší bylo pro okolí mlčet. Vím, že to zní hrozně, ale já jsem nechtěla být litovaná, protože jsem věděla, že je to k ničemu a na druhou stranu mi bylo líto těch, kteří semnou cítili, protože jsem na ně byla hnusná Neuměla jsem si poručit. S kamarády jsem o tom promluvila narovinu a bylo to vyřešené. Neříkala jsem, když jsem šla na nějaký zákrok, aby nemuseli přemýšlet, co mi na nezdar říct... No je to fakticky těžký na obou stranách Dneska ale vím, že i když jsem si to neuvědomovala, někde, úplně hluboko uvnitř, jsem stejně tajně doufala.