Já zrovna teď čtu knížku, která se tohohle vlastně týká, jmenuje se Thank you for the Feedback a je to v podstatě o tom, jak poskytovat a přijímat kritiku. A jeden ze zajímavých postřehů je, že se člověk vždycky vidí trochu jinak, než ho vidí ostatní. Například si o sobě myslí, že je nesmělý, ostatní ho považují za odtažitého, myslí si, že má vysoké nároky, ostatní si myslí, že je přehnaně kritický, považuje se za pravdomluvného a ostatní ho mají za hulváta.
Je tam i hodně o tom, jak poskytovat kritiku tak, aby byla kritizovanému k něčemu, neponížila ho a neurazila.
A pak i to, že hraje roli vzájemný vztah. Jako když manžel manželce řekne: "Nelíbí se mi, jak na tobě tyhle kalhoty vypadají," může to být prosté konstatování toho, že se mu nelíbí, jak na ní ty kalhoty vypadají, zatímco ona to může považovat za nějaký pasivně-agresivní komentář o tom, jak ztloustla. Nebo narážku na to, že žije v minulosti a vůbec nemá vkus. Chceš mi pomoct výběrem oblečení na večírek, nebo je to způsob, jak mi naznačit, že se chceš rozvést? (A co myslíš tím, že reaguju přemrštěně?)
Prostě tak. Takže s kritizováním oběda tchýni bych byla hodně opatrná.