Pokud se mě někdo zeptá na názor, odpovím mu pravdivě, i když vím, že to dotyčný nechce slyšet. (Jediná vyjímka je, že "krutá" pravda je opravdu společensky nepřijatelná) Ale snažím že být taktní (např. Byla jsem dnes u holiče, sluší mi to? - No, já nevím, myslím že minule ti to ostříhala líp a ta minulá barva ti i víc slušela. Nechceš se k ní vrátit?)
Ale dle mé osobní zkušenosti lidé na tyto "nechtěné" rady příliš nereagují, řeknou něco ve stylu, "Jo, myslíš, ale mě to přijde dobrý" a jedou si dál. Což je samozřejmě jejich právo a já to respektuji - jen mě rozčiluje, když se mým názorem neřídí, ale stále znovu a znovu se na něj chodí ptát.
Proto už mě moje matka už dávno nezve, abych jí v obchodě pomáhala vybírat oblečení a já mámě neukazuji své nové kousky do šatníku - prostě máme jiný vkus

Jako netaktní vnímám, pokud někdo vybalí hanlivý názor nezaobaleně (No ostříhala tě hrozně, vůbec ti to nesluší, kolik jsi jí za to proboha dala?), tzv. mimo mísu (Jé, ty nosíš paruku? - směrem k onkologicky nemocnému) nebo když řekne něco nevhodného a ještě se v tom rozpatlává. Přebornice v tom je jedna moje známá - např. náš nedávný rozhovor - bavili jsme se o limitu 36 let při provádění amnio u těhotných a ona:
*no, to kdyby jsme teď byly těhotné, já bych na ni ještě nemusela a ty už jo
+já bych na ni taky nemusela, mě ještě nebylo 36
*jo? a jaký jsi ročník
+XZ
*jo? vážně? ty jsi ročník XZ? Já jsem taky ročník XZ. Ty jsi stará jako já? Já jsem myslela, že jsi starší.
+ne, já jsem ročník XZ
*ale já jsem si myslela, že jsi starší než já. Máňo, že jsme se o tom nedávno bavili a říkali jsme si, že je určitě starší než já
Bylo přivoláno několik dalších lidí a já jsem nakonec vytáhla občanku s datem narození, abych tu dementní debatu utla - a vyšlo najevo, že jsem o 3mměsíce mladší než ona dáma...

Tak to jsem si o ní řekla, že je opravdu netaktní husa. Ne že by mi až tak zásadně vadilo, že mě považuje za starší, ale že to takto rozmazávala a ještě to sdělovala i jiným osobám. Ale u této konkrétní dámy to není ani tak nedostatek taktu (který je sice nepříjemný, ale lze odpustit) u ní je to bohužel zlý úmysl (jak už jsem se u ní přesvědčila vícekrát a to nejen u sebe)

Pokud jsem dotázána na názor jako odborník odpovím pravdivě a upřímně. Ale pohybuji se na rozhraní techniky a majetkoprávních vztahů, tak to není až tak těžké - chápu že např. lékaři to v tomto mají těžší

MMCH když jsem posléze doma vyprávěla manželovi tu historku s onou známou, řekl mi na to "nedokážu ti říct, jestli vypadáš starší než ona, ale určitě vypadáš líp" (což od něj nebyla planá lichotka, dotyčná opravdu moc krásy a vkusu nepobrala) - uvádím to jako příklad upřímné, pravdivé, ale nezraňující odpovědi (dotyčná opravdu není hezká, ale netvrdil mi, že vypadám mladší než ona)