Mám už delší dobu celkově špatnou náladu. V rámci zeštihlování firem jsme byli s manželem propuštěni. Měli jsme dobré příjmy, úspory naštěstí máme, dluhy nemáme. Protože jsme v posledních letech nikdy nehledali práci, jsme nemile překvapeni, jaké podmínky dnešní zaměstnavatelé nabízejí. Pokud vůbec místo najdeme, budeme pracovat někde za pár šupů kolem průměrného platu nebo ani ne. Je to fakt bída.
Jsme oba VŠ s praxí, je nám kolem 45 let. Kdybychom se dříve nezajistili, tak nás už čeká do důchodu asi jen živoření. Tohle jsme opravdu nečekali. Máme pocit, že jsme na tom při hledání práce stejně jako absolventi ZŠ. Rozesíláme životopisy, občas se dostaneme i na nějaký pohovor a nic. Nejlepší jsou řeči lidí, co mají štěstí, že se u nich nepropouštělo, co mají řeči typu, že my si určitě něco najdeme a když si nemůžeme najít, tak máme asi vysoké nároky. A co by dělali oni na našem místě. Netuší, že by na tom byli podobně jako my.
Jste tu někdo také tak zhuseni jako my?