Já se nebojím, nerada spím smaa pouze v místnosti se zrcadly, ale jinak mi nevadí nic, už jsem i hlídala celý opuštěný tábor, nejbližší civilizace pár km cesty.

Ale jsme dost zákeřná, ráda na lidi bafu, když se vrací ze záchoda a tak. A až mi to jednou někdo oplatí, nesmím se pak divit.

Nejvíc jsme vyděsila sestru, měli jsme studentský ples (rok do maturitního) na téma záhrobí a po plese mi byla do úschovy svěřena školní kostra (bydlila jsem nejblíž kulturáku). Milá sestra o tom nevěděla, odcházela z plesu dřív, páč jela ráno brzy na nějakou praxi či co a tak jsem kostru naaranžovala za dveře do obýváku.... a ona ráno šla, otevřela, rozsvítila a tam: kostra!


no, prý se lekla tak, že nezvládla ani zařvat, leknout se jen o trochu mín, zbudí všechny partaje;)