Violetino - mé zkušenosti jsou z poloviny devadesátých let a bohužel dodnes mám poměrně dost informací. Těsně po mém vyhazovu odešla z mého oboru skvadra posledních dobrých kantorů za lepším.

Co byla katastrofa, byla katedra chemie a rodinné výchovy, němčina, čeština a literatura...
Pedagogika taky nic moc a na specce je teď kamarádka dálkově a eufemisticky nazývá své pocity "rozčarováním."
Pracuje s postiženými dětmi léta, je srdcařka a oni se ji tam opět snaží dokázat, že není o co stát, takže ač měla v prních měsících opravdový zájem a plna očekávání hleděla s důvěrou na kantory, po roce a půl už chce jen ten papír s tím, že se sama doučí a vyvědátoruje si, co bude potřebovat...

Je to smutné...