Na mně hned každý všechno pozná. A neumím říkat věci, které můžou ublížit. Nicméně, protože to každý pozná, tak je to jedno. Já taky většinou u ostatních poznám, když mlží nebo neříkají pravdu. Všechno se nemusí říct na plnou pusu. Třeba u těch šatů stačí přece mezi kamarádkami pohled
. U knihy bych to řekla, tchýni bych neříkala nic, ale stejně u mého "dobrý" by jí bylo jasný, že mi to nejede. Asi by stačilo se podívat. Ona je upřímnost a upřímnost. Někteří upřímní mně přijdou, že chtějí ublížit a říkají o sobě, že jsou upřímní. A jestli si mám vybrat, preferuji takt.