Z včerejšího tématu mám pocit, že většina z diskutujících dává při výběru partnera rovnítko mezi srdce a sexuální přitažlivost + city, zatímco k rozumu řadí kompatibilitu partnerů + schopnost partnera postarat se rodinu. Ale já city řadím k rozumu, protože to, zda někoho máme rádi, to závisí na naší hlavě, co máme na druhých lidech rádi, jak se chovají - jestli u člověka ceníme kladný vztah ke zvířátkům, sportovní založení, básnické střevo, hudební sluch, apod. Tento žebříček hodnot uspořádává hlava a sama pak na základě toho hodnotí líbí-nelíbí, rád-nerad. Takže když já vybírám rozumem, tak nikdy nikoho, kdo mi emočně nesedí, ale nekoukám na to, jestli mám motýlky nebo se mi chlap jen normálně líbí. To srdce pro mě znamená jen míru sexuální přitažlivosti, jestli se mi z chlapa podlomí kolena nebo zvedne žaludek při představě dotyku, což jsou krajní varianty. Mezi tím je široké pole mužů, kteří jsou hezcí, upravení, příjemní a dovedu si hypoteticky představit, že sex s nima je fajn, a on je, když jsou pozorní, přiměřeně snaživí a nejsou úplná kopyta (na druhou stranu to není žádné zachvění země apod.). Motýlky jsem zažila jen párkrát a to tak, že jsem na dotyčného myslela, kudy jsem chodila a nešlo to ovládnout. Přitom jsem ho jako partnera nechtěla a skučela každý den, ať to hormonální poblouznění přejde, protože ta frustace se rovnala skoro fyzické bolesti. Přešlo samo. Nekonzumováno. Protože neumím spát s někým, koho vlastně nechci i na to ostatní. Takže se ptám těch, co mají nebo měly ty partnery s "motýlkama" jestli ten sex je fakt víc uspokojující nebo jestli ty motýlky jsou jen něco plus pocitově. Protože z mého pohledu výsledný orgasmus jako orgasmus byť k jednomu vede trochu delší cesta stimulace a k druhému se stačí podívat. Nebo ne?