Já to právě "ukončovala" taky asi půl roku... vždycky jsem řekla dost, vydržela týden a pak nás to zase nějak svedlo k sobě. Teď už těch důvodů k rozchodu bylo tolik, že jsem se ale zasekla a držím, on jak je egoista, tak to navíc nevzal dobře a proběhlo pár fakt ošklivých mailů, teď je naštvaný, takže cesty zpět už doufejme není. Ale - potkáme se, nebo ho jen slyším a totálně se mi rozbuší srdce a jsem jako puberťačka, myslím na něj skoro non stop celý den a připadám si jako cvok Vím, že kdybych chtěla, tak bych ho mohla mít zpět, ale je mi jasné, že za měsíc bych řešila totéž a bylo by to o to těžší
Horší je, že mě to blokuje v práci, doma, vyzvednout děti a nakoupit je nadlidský úkol.