"Já a přítel zastáváme oba vedoucí pozice - jenže umíme jazyky a máme vysoké školy. Máme tedy zaměstnavateli co nabídnout. Dnes si VŠ může zkusit téměř každý, čili šance jsou rovné."

1) Píše se přítel a já. Už to o něčem svědčí, když to člověk prohodí.

2) Rovné šance jsou nesmysl. Lidé mají nejrůznější zdravotní obtíže, intelektové omezení, zvláštní rodinné zázemí atd.

3) Kdyby byly rovné šance a všichni toho využili, tak co budeme jíst? Všichni budeme na vedoucích pozicích a budeme si navzájem poskytovat služby? Jak se pak vyrobí jídlo, jak se doveze do obchodů? Kde se vezme teplo, kde proud atd?

Lidé, co nás zásobují těmi opravdu nezbytnými věcmi dělají těžkou práci, dost možná málo kvalifikovanou a za málo peněz. Zkus si jednu směnu třeba v pekárně a zjistíš, že ti lidé nejsou líní, naopak dřou v hrozném horku, abychom měli rohlíky. Taky máme vysoké školy, jazyky a dobrou práci, ale na rozdíl od tebe si uvědomujeme, jaké máme štěstí, že můžeme dělat kancelářské krysy a že "lenoši" dřou za nás.