Ahoj,
nějak jsem nestíhala ani nakukovat. Sice jsem měla zapnutý počítač a byla přihlášená na internetu a FB, ale prakticky jsem u toho až tak nebyla. Bylo to bez manžela náročné. Říkala jsem si, čím to je, že jsem asi odvykla. Ale pak mě napadlo, že Kuba je jiný, starší a člověk ho musí víc hlídat. Taky míň spí, než když byl sotva půlroční.
U Honzy proběhla nějaká viróza nebo co, od úterka do středy do noci měl horečky a ve čtvrtek ráno jako když utne a byl zdravý. Zápis jsme absolvovali s teplotou 37,3. Na nikoho nemluvil, neodpovídal, schovával se u mě. Pak se trochu osmělil a začal si hrát v herně a když jsem už chtěla jít, nechtěl pryč. Ale já jsem měla Kubíka u známých v Záluží (to je tam, kde budeme bydlet) a paní je 82. Naštěstí to Kuba celé prospal v kočárku, byla sice mlha, poprchávalo, ale jemu tam bylo jak v hnízdečku. Na cestě zpátky začal Honza pobrekávat, že je mu zima. A než jsem uvařila oběd, měl 38,3 a usnul u pohádky. Nic dva dny nejedl a nechtěl ani pít.
Máme šanci se dostat, oba dva kluci, ale musím dodat čestné prohlášení, že tam od září budeme bydlet. Jestli nebudeme, tak nevím. Dojíždět tam je nereálné. Je to asi 15 km od nás a hlavně přes celou Plzeň, která je ve špičkách ucpaná (ráno a odpoledne).

S barákem je to na dlouhé povídání. Já se někdy, Ivo, stavím na kafe a povím ti to. Ve zkratce - něco se dá opravit a do toho teď jdeme, něco ne, takže to musíme nechat a doufat, že to nebude dělat velké problémy. Žít se v tom prý dá a nespadne nám to na hlavu.

Honza mě zlobí. Když se nekoukám, dělá zle Kubíkovi. A ten se naučil hrozně řvát. Taky se vzteká, dělá malého a nesamostatného, kvůli všemu brečí, dělá naschvály Toníkovi, ničí hračky. Pak se přitulí zeptá se, jestli s ním "karádím" (=kamarádím. To přinesl Toník ze školky ) Celkově už toho mám plné zuby a těším se na manžela. Vrací se dnes v noci. V pondělí máme jarní prázdniny, tak jedeme k našim a v půlce týdne k manželovým rodičům. Ať si babičky a dědečkové taky užijou.
S Kubíkem je teď sranda, napodobuje všechno, co vidí. Chybí jen málo a bude chodit.
Loni touto dobou jsem čekala na porod každým dnem a to přenášení bylo nekonečné. Nějak rychle mi to utíká, za chvíli půjde do školky Kuba.

Balci, potřebovala bych tvůj elán. U nás je neukliditelno, napečeno nemám a zjistila jsem, že když jdu dopoledne na procházku, nestíhám uvařit oběd. Vždycky jsem si myslela, že mám ve všem řád a dokážu si věci zorganizovat, ale poslední měsíce jsem úplně mimo.

Jdu uložit smečku a aspoň vytřít, ať se manžel nepřilepí k vylité šťávě