Kůtě se říkalo všude, kde se mluvilo "kerkonošsky". Malé bylo kůtě, velké bylo kočiště, k obědu bylo masiště, sekalo se kůsou atd atd
Kerkonosštinu ovládám, generace mého dědy tak ještě mluvila normálně - rozumím bez problémů, ale při mluvení se teda musím hlídat. A je velmi roztomilé, že ta část mých příbuzných, která nevytáhla paty z rodné vsi se dost blíží ještě mluvě mého dědy.