Milá Dášo, přesně Ti rozumím, to co popisuješ, jsme zažívali s naší dcerou zhruba od jejích 2 let. Byli jsme z toho docela nešťastní, dcera to provozovala úplně stejně jako se zmiňuješ Ty. Stačilo zavřít dveře dětského pokoje a vzápětí bylo slyšet vrzání postýlky. Dcera byla celá zpocená a přesto nepřestávala. Nepomohlo žádné domlouvání ani zakazování. Od 2,5 let chodí do školky, tam to nedělala nikdy. Jen doma ve své postýlce. Dětská lékařka se jen pousmála a doporučila nám, ať si toho nevšímáme, že to přejde časem samo. Do 4 let to dělala pravidelně každý večer i ráno, pak už méně pravidelně, ale snažila se před námi schovat. Třeba když jsem umývala nádobí a ona se dívala na pohádku. Najednou zmizela a já ji po chvíli objevila v její posteli pod peřinou. Teď jí bude 5 a půl a ještě někdy /tak jedou do měsíce/ ji přistihneme. Snažím se to neokomentovávat, i když je to někdy dost těžké a věřím, že to snad brzo přestane dělat úplně. Mám kamarádku a její dcera s tím přestala v 6 letech a od té doby mají klid. Chce to opravdu čas, pevné nervy a notnou dávku trpělivosti. A bude zase všem fajn.Měj se, Jana