Potřebuju se trošku vyventilovat a taky "slyšet" názor někoho, kdo má odstup, tak se obracím sem.
Syn chodí do třídy s chlapcem, který má zřejmě poruchu autistického spektra. Je to třída s odborným zaměřením, pro velmi nadané děti. Chlapec mívá různé výbuchy, kdy např. něco zničí, plive a JEČÍ. Ty velká písmena jsou proto, že i podle učitelů to je ječák jako hrom. Proječí třeba celou přestávku. No a pro mého syna to začíná být problém. Sám je nemocný (fyzicky) a v poslední době mu velmi stoupla spotřeba léků, které bere při záchvatu bolestí. Když jsem prohlížela své poznámky o nástupech bolestí, tak jsem si všimla jasné závislosti - jakmile je syn vystaven tomu dlouhému "jeku", nastoupí záchvat. Často se ty výstupy opakují o dvakrát - třikrát za den a můj syn trpí.
Když jsem se ptala, co s tím dělá třídní učitel, tak mi syn řekl, že už si stěžovalo hodně dětí, ale učitel nemůže nic, kluk na to má papír. Mají ve třídě asistenta, ale ten prý hlavně dohlíží, aby neponičil moc věcí, nebo nenapadl děti. Odejít ze třídy není řešení, škola je malá a navíc, když se má syn najíst, nachystat si věci na další hodinu atp. , tak ve třídě zůstat musí.
A já teď nevím, co mám dělat. Léky, které musí syn vzít jsou dost silné, není dobré, aby je bral často, ale záchvat utlumit musí. Zkoušel to párkrát vydržet a výsledek byl vždycky týdenní pobyt doma. Jít do školy hájit práva syna mi připadá správné řešení, jenže pak zřejmě dojde k jakémusi "souboji diagnóz". Prostě teď zvažuji co ano, co ne. Co vlastně dítě s diagnózou, která zahrnuje "ječení" ještě může? Co musí škola akceptovat? Co musím akceptovat já? Přiznám se, že když mi syn nedávno řekl, že se neudržel a jak měl silné bolesti, tak spolužáka liskl, aby přestal. Nedokázala jsem ho za to pokárat, beztak ho seřvala asistentka.