Taky máme 60m2 v paneláku. Teď teda dva roky bydlíme jinde, v asi třikrát větším bytě, a budem se vracet do "krcálku". Tak mám taky dojem, že to na mě padne.
ALE - co se nám myslím docela povedlo, že jsme byt rekonstruovali a ze 2+1 jsme získali 3+kk. Metry stejné, rozvržení místností jiné a mnohem lepší pro nás. Dřív byla vlevo průchozí kuchyň, malinká jídelna, uprostřed tmavá chodbička se vstupem na WC a z něho do koupelny (a z té pak do té jídelny, koupelna byla za kuchyní). Vpravo byly dva pokoje, ložnice a obývák.
Přestavěli jsme to tak, že z malinké jídelny máme ložnici, průchozí kuchyň jsme zrušili a místo ní je samostatné WC a výklenek na pračku, koupelnu jsme rozšířili o část té chodbičky a i tím jak je neprůchozí tak je prostornější. Bývalou ložnici jsme předělali na ˇobýváko-pracovno-jídelno-kuchyni (ta kuchyně zabírá zbytek té původní chodbičky, ale není přístupná od vchodu ale zevnitř místnosti). No a bývalý obývák (největší místnost) jsme nechali jako dětský. Takže se můžeme rozptýlit do 5 uzavíratelných místností (včetně koupelny a wc :-D), což je na 4 lidi tak nějak dostačující. A televizi máme v ložnici a počítač v pracovno-obýváku, takže když se chce manžel koukat na tv a já klapat do PC, tak se nerušíme.

Takže, pokud máš pocit, že zůstat chcete na současném místě kvůli všem výhodám které jste uvážili, určitě bych a)naučila děti a postupně i manžela, že máš potřebu chvilek soukromí pod heslem "nedráždit, nekrmit", b) zkusila vymyslet přestavbu místností i za cenu stavebních prací a invstic (je-li byt ve vašem vlastnictví - což asi je), c) učinila zcela seriozní nabídku sousedovi s garsonkou, že jste kdykoli připraveni ji odkoupit, ať to rozhodně zváží (co vy víte, může chtít místo odkázání bytu dětem radši rozdělit peníze, nebo sám bude potřebovat do pečovateláku, či podniknout jinou změnu vzhledem k rodinné či zdravotní situaci, pokud tam bydlí 40 let není už nejmladší, taková situace může reálně nastat).