Rozhodně se žádné dítě nechová pořád vzorně, rozdíl je v tom, že zdravému děcku celkem snadno vysvětlíš, kde jsou hranice a většinou si dá pozor, když už prakračuje únosnou mez. U starší dcery mají takového kluka, který je dejme tomu fakt dost drsný, ale když dostane kartáč, tak to pochopí. Myslím, že u dítěte, které popisuje zakladatelka, je chování asi dost nevyzpytatelné a dost těžko předvídatelné a tam vidím fakt problém. No a spolužákům zakladatelčina syna se nedivím, protože on ten kluk asi fakt divnej je, mně osobně nepřijde normální, když děcko ječí opakovaně celou přestávku. Jaké reakce od těch spolužáků bys asi očekávala? Každá jinakost je terčem pro ostatní, to je přece opravdu normální. Já jsem si s tím užila své ve škole, nemysli si, prostě jsem do kolektivu nezapadala, protože jsem měla jiné zájmy atd.
Já chápu, že dítě o kterém se zde mluví, tak to má těžké a jeho rodiče bezpochyby taky, ale je to jejich boj, zakladatelčin boj je zase to, aby její kluk nebyl dotyčným chlapcem poškozován, což se asi děje. Nevím, jaké toto má řešení, zda existuje nějaké řešení, aby kluk mohl zůstat ve třídě, nebo ne, to je už věcí zakladatelky, aby se pokusila toto nějak řešit, ale pokud by škola, rodiče či asistentka nebyli schopni toto ukočírovat tím směrem, aby kluk neobtěžoval nepřiměřeným chováním ostatní studenty tak si opravdu myslím, že na výběrové škole nemá co dělat. A píšu to znova, inteligence sama o sobě ještě není předpokladem pro studium na výběrové škole, je jedním, nikoliv jediným kritériem.
A pochopitelně, u zdravého kluka by ječení byla klukovina, ale myslím si, že normální kluk bude ječet jednou a bude ječet tak, že ví, proč ječí (hec, sranda...), nemocný bude ječet opakovaně bez zjevné příčiny. Zjevná přičina je příčina snadno uchopitelná pro ostatní. Co se odahrává klukovi v hlavě, to přec není věcí těch ostatních dětí, ne?