Mě necelý tříleťák taky ječívá, někdy jsou to 2 záchvaty za den, někdy jeden za tři dny, různě. Důvod neodhadnutelný předem, tudle ječel třeba kvůli čištění zubů - obvykle si je čistíme spolu, tentokrát, že on nechce, tak jsem mu jen nachystala kartáček, že ať si je teda vyčistí později, pak ho popadl, že teda i mama, ale já už je měla vyčištěné, tak jsem řekla, že ne, že já už je mám, ať si čistí sám . No a strhl se tartas... Je to ječení třeba na půl hodiny.

Já to zvládám tak, že to ignoruju - párkrát se pokusím odvést mu pozornost jinam, jinak prostě ať si ječí. Obvykle prostě provedu, co je potřeba (třeba ho teda obleču a naložím ječícího do auta).

Táta to zvládá hůř, když je toho svědkem, snaží se ho pořád utěšovat, cpe mu flašu s mlíkem a pronáší poznámky, že na nás sousedi zavolaj sociálku a tak.

Pokud ječí z "důvodu" nebo z přetažení, tak to ho uklidnit umím vcelku rychle. Ale ječení kvůli ptákovině, to neberu. U mě si dítě nic nevyječí Fakt ale je, že mi to principiálně nevadí, nemám z toho nervy nebo tak něco. Navíc když zrovna neječí, tak je to zlatíčko, takže nemám problém ho bezmezně milovat.

P.S. já jako malé dítě nebyla jiná, ba naopak byla jsem ještě mnohem horší, částečně si to i pamatuju, částečně vím z vyprávění, hlídat mě nechtěl nikdo, na matku kolikrát lidi taky hleděli dost pochybovačně