Chápu že je to těžké a posílám
A z těch rad jakože že je matka málo důsledná, příliš skáče kolem apod. si ni nedělej, kdo nezažil takové dítě stěží pochopí.

Radu konkrétní nemám, myslím že je jen potřeba to přežít. Mám taky v některých ohledech "náročné" dítě, záchvaty vzteky jsme mívali taky, ale ne tedy až tak jak to je v tvém případě. U nás to tedy spíš byly nějaké "spouštěče", ale myslím že důvod je podobný, vytrysknutí a nezvládání emocí, uvolnění napětí. Záchvaty nebyly sice až tak časté, ale dost silné, souhlasím že vyřvat nepomáhá, to pak nastupovalo i to blití, měla jsem strach že udusí, nebo měl i dechové "výpadky". Ale s věkm se to hodně lepšilo, řekla by že ty 3 roky byly asi vrchol nejhoršího, pak to začalo polevovat, řekla bych že výrazný přelom byl kolem 5 roku, to už to začal zvládat ty emoce více "rozumově". Od té doby se vpodstatě nevzteká.

Obešla jsem několik psychologů (sice kvůli něčemu jinému), ale zpětně se mi to dalo dohromady. A i přesně sedí to jak jej hned po několika sezeních odhadla logopedka.
Má prý silně dráždivou nervovou soustavu, u něj je to tedy dáno asi nezralostí při porodu (je předčasně narozený), ale myslím že se to může vykytovat u jiných dětí - nesedělo by to na tvoji dceru?

Jinak u psychologa jsem nikdy neplatila, vše šlo přes pojišťovnu, základ je najít dobrého. Já nejdříve na doporučení se šla radit k psycholožce z SVP, u nás velice dobrá praktička, bylo vidět že dětem rozumí a co o synovi řekla perfektně sedělo, dost mi pomohla některé věci pochopit. Nebo spíš bych i řekla srovnat si to v hlavě, a najít jistotu o tom co dělat a že je to tak správně.
Ta mi pak doporučila klinickou psycholožku, i to s ní domluvila, bohužel čekací doby jsou dlouhé. Asi bych ti doporučila to zkusit, nic neztratíš, třeba se něco užitečného dozvíš.

P.S. vlastně mi syna některý tvůj popis připomněl, taky mluví už odmala jak kniha.