Přidat odpověď
Ještě mě napadlo, že mě by určitě pomohlo už jen to, že si můžu někomu postěžovat - třeba ségra chce jen to, potřebuje, ze sebe dostat ten přetlak a pak zas plnit povinnosti, tak jak je cítí. Já teda jsem na tom byla energeticky celkem dobře, takže jsem neměla potřebu si nikomu stěžovat, maximálně jsem to řešila s mužem. Ale prorocké řeči, jak si syna rozmazlím a jak jsem jeho otrok a jak si v pár měsících už moc dobře je vědom toho, jak mě dostat tam, kde mě chce mít, jsem naprosto nenáviděla a přítomnost těchto lidí mě energii ubírala nikoli povzbuzovala.
Zkus udělat experiment a třeba pro změnu ségru ocenit, že pro dítě dělá tolik, že je mu oporou i přestože jí to vysiluje...zkus k ní nepřistupovat chvíli kriticky. Možná, že je ségra přes ustavičnou kritiku už i trochu ve šprajcu a nemůže se pohnout dál. Za pokus nic nedáš :)
Předchozí