Raduno,

v poslední Marianne je celkem hezký článek o výchově dětí. Celý ten proces je přirovnáván k těhotenství. První tři měsíce jsou pro dítě nejrizikovější(matka by se měla více šetřit a chránit) - proto i dítě by se mělo v první třetině dětství chránit a být co nejvíce s matkou - v prvních letech života dítě totiž potřebuje matku jako už nikdy potom. S nástupem dítěte do školy si rodiče mohou vzít trochu oddechového času - stejně tak jako dítě v břiše od čtvrtého do osmého měsíce, vetšinou se vyvíjí bez větších omezení pro matku a stejně tak už v životě. Poslední fáze života dítěte v děloze je pak přípravou na porod a opuštění chráněného prostoru dělohy a to je přirovnáváno k pubertě a následné pozvolné opuštění dítěte rodinného hnízda v dospělosti, taky to bývá provázeno různými nedorozuměními v období puberty dítěte.

Co jsem tím chtěla říci? Že pro tvoji sestru je normální, že chce být svému dítěti nablízku, je to přirozený proces a až ona i dítě usoudí, že je čas nebýt spolu v těsném kontaktu posunou se ve výchově dál. Respektovala bych jí a snažila bych se být nablízku až ten čas nastane. Urazit se a pak už dítě nehlídat by bylo celkem krátkozraký a jediný, kdo by z toho byl nejvíc poznamenaný je paradoxně ten, kdo z toho pomyslného "trucu" to sdílení společného času s dítětem odmítl.