Ahoj Magráto,
už jsem několikrát četla Tvé téma o dcerce a musím Ti vyjádřit podporu. Mám doma v podstatě úplně to samé - starší dcerka zlatá a mladší neskutečně náročné dítě a zejména se mnou (do tří let se nenechala hlídat nikým jiným, od té doby je s babičkami ráda a s nimi neřve). U nás před půl rokem (teď je jí přes tři a půl, za 14 dní se nám má narodit další miminko)to bylo asi ještě horší, než u vás - na počet záchvatů denně, třeba 8-10, hodinu teda trvaly spíš výjimečně, ale jeden z nich třeba půl hoďky klidně. Ve dvou letech měla také neskutečně šílené období - jela jsem sama s oběma dcerami na tábor pro maminky s dětmi a ta moje tam řvala téměř neustále, vůbec nechtěla chodit, pořád vyžadovala pozornost...doma ovšem v tu dobu vyváděla ještě víc.Rostly jí tenkrát nějaké zuby, to vždycky vyváděla úplně neskutečně.
Hodinu řevu obden, to mi přijde, že už se celkem dá. Pokud některé dny neřve vůbec...u nás se také velice často nedá vypozorovat, co řev vyvolalo, začne z ničeho nic. Teď už to má tak, že třeba i kňourá (to klidně i půl dne), tak do těch dvou a půl nikdy nekňourala, rovnou ječela. Je prostě šíleně náladová a nevyrovnaná a navíc jsem vypozorovala, že na jednu stranu potřebuje rozmanité podněty, ale na druhou stranu zároveň špatně snáší změny. Chodí do školky, tam je v klidu, ale když tam jde třeba po nemoci po delší době, tak potom, když ji vyzvedávám, spolehlivě způsobí neskutečnou scénu s oblékáním, odchodem domů atd. Jinak mě pomohl například článek 12 charakteristických znaků náročných dětí, na tu mou platí všechny body. A také je myslím typické, že matkám náročných dětí se dostává spoustu navzájem zcela protichůdných rad (skáčeš kolem ní, je rozmazlená a nebo naopak jsi k ní moc tvrdá atd.)