Doporučila bych tomu věnovat pozornost, ať se to nerozjede ještě víc, vím, o čem mluvím, na podzim jsem se zhroutila, panická porucha, úzkosti... Nechala jsem stres dojít příliš daleko. Teď beru antidepresiva, chodím na psychoterapie a dost jsem přehodnotila spoustu věcí, přeskládala priority. Rozeber si, co je příčinou Tvého stresu, kde se dá ubrat, je třeba myslet na sebe, odpočívat, poradit se i s odborníkem - jestli dokážeš ubrat stresu sama, nebo není kde ubírat a bylo by to třeba na antidepresiva...
Mně pomáhá i předvídat stresové situace a vyhýbat se jim - např. mám tři děti, starší vodím některé dny ráno do školy a do školky (ostatní dny manžel cestoud o práce). Nabalit všechny tři je pro mě vždycky ráno velký stres, zvlášť když jsme museli stihnout jeden konkrétní autobus na čas. Snažím se to eliminovat, nachystat, co se dá večer (svačina, oblečení všem...), ať je toho stresu co nejmíň. Některé stresy neovlivníme, ale některé nás potkávají "rutinně", některé můžeme ze svého života vytlačit.
Já jsem si zpětně uvědomila, že jsem v zápřahu péče o rodinu a při práci neměla vůbec vyhrazený čas na odpočinek, koníčky, přátele. Teď si užívám čtení knížek po večerech, chodím plavat, s kamarádkami na čaj, "pivo"... A je život najednou klidnější, příjemnější.