Já jsem z té generace, co ještě nestihla firemní večírky. A MDŽ mám ráda, už mi i popřáli. U nás to byl vždycky hezký den. I před revolucí. Taťka na žádné večírky chlastat nechodil, ale uměl udělat tak sváteční atmosféru My jsme mamce vyrobily přáníčka a snažily se stihnout koupit frézie, ty byly vždycky první vyprodané. Taťka koupil nějaký větší pugét, luxusní bombošku a nějaký dáreček a doma si naši dali kafe, seděli jsme a povídali. Takže nám ani komouši MDŽ nezhnusili.