je to mnohem lepší, ted mám kašel a bez ukapávání...akorát ráno občas nedoběhnu, ale na to už jsem za ty roky zvyklá...spíš mě tedy děsí ta omezení do konce života - nikdy už nic těžšího než 5kilo nezvedat, nejezdit na kole, na koni, neskákat na trampošce, žádné silové sporty atd.Je mi 43, díky tomuhle jsem musela nechat své práce (pošťačka) a co tedy ted seženu, netuším.gynekoložka povídala -no můžete třeba někam na kasu, néé!Tak jsem jí vysvětlila, že má tedy hooodně divný představy o práci pokladních, když si myslí, že jen dřepěj na kase (to jsem už taky totiž dělala).Tak jsem tak trochu zoufalá z budoucnosti
Jo a znám takový ty řeči jako - ale moje teta to má a dělala normálně všechno, atd.No, se mnou v nemocnici byly dvě ženský na reoperaci, taky byly vychechtaný, dělaly vše jak dřív a problém se jim vrátil.ale nejen, že se připočůrávaly, ale poklesl jim vnitřek a oběma museli dávat nějaký síťky kolem močáku, jedný jen z jedný strany, druhý z obou.A obě hořce litovaly, že se sebou nezacházely tak jak se prostě s ženskou zacházet má - jako s KŘEHKOU bytostí.
Takže nevím.
Ano, vložky už nepotřebuju, ale jestli to stálo za to nemůžu posoudit, když nevím, kam by to až došlo..a to pracovní omezení bude brutální, ale mám 3 děti a chci si jich užívat.Ve zdraví.ona koloběžka a orbitrek a kolečkový brusle jsou taky fajn a všmám od lékaře vyloženě doporučeno...