Dceři je dost přes třicet a ubíjí ji, že jí matka neustále diktuje milion věcí včetně svetru. Diskutovala o tom s matkou stokrát, aby ji nechala žít. Matka naprosto nerespektuje názor dcery. Kecá jí do všeho od výchovy dětí přes domácnost, praní, vaření... cokoli, s argumentem, že to s dcerou myslí dobře. Dcera je unavená z toho, že má o podobné věci s matkou neustále bojovat. O věci na úrovni svetru je matka schopná spustit a mlít a mlít - dcera odmítá, že nechce a matka mele a mele. Dcera řekne, že je v tričku v pohodě, matka mele a mele - dcera si může vzít svetr, skočit z okna nebo začít hystericky řvát, že svetr FAKT NECHCE. Na nic menšího matka nereaguje. Přitrvdí a nasadí citové vydírání a manipulaci. Dcera svetr vybojuje (nebo nemá energii a nakonec si ho vezme, aby maminka už konečně sklapla) a matka za půl hoďky nasadí další podobné téma. Takhle probíhá společně strávený čas a dceři už z toho fakt není dobře.
Matka nedávno v další debatě, kdy se jí dcera snažila vysvětlit, aby jí nekecala do jejích věcí, prohlásila, že když dcera něco nechce, tak to neznamená, že to nechce, ale že jen nechápe, že matka má pravdu, takže jí to matka musí vysvětlit.