Gabriello, radu nemám...žiju v tom samém, i to učitelství mají naše matky společné. A nevím, jak z toho ven, odstřihnout se nechci, vím, že mě to " pak " jednou bude mrzet, ale mámu se ségrou nemůžu vystát, ubližují mi, aniž by snad o tom věděly, je mi špatně, kdykoliv k našim jedu a vždycky tam je i ségra, je tam totiž skoro pořád..když se proti něčemu ozvu, jsem labilní hysterka. A stejně jako Ty jsem přesvědčená, že až se bude lámat chleba a bude nutné se postarat o rodiče, tak to nějakým způsobem vyjde na mě, protože ségra toho " bude mít moc, chápeš, ne? " Dokonce se máma se ségrou snažily přesvědčit manžela, že mám blbou povahu - rozuměj - jsem po tátovi